Pracovní život a jeho kvalita jsou pro ženy velmi důležité. Jak se cítí ekonomicky aktivní ženy v České republice ve svých zaměstnáních? Jak hodnotí svůj život a jeho jednotlivé aspekty? To jsou otázky, na které hledalo odpovědi nedávné šetření, které se zaměřilo na spokojenost ekonomicky aktivních žen s pracovním životem. V tomto článku se podíváme na hlavní výsledky tohoto průzkumu a zjistíme, jaké aspekty pracovního života jsou pro ženy nejdůležitější a jak hodnotí svou spokojenost v těchto oblastech.
Zadání reprezentativního šetření Kvalita pracovního života z pohledu ekonomicky aktivních žen:
- Datum realizace šetření: až 25. březen 2019
- Realizátor sběru dat: Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.
- Metoda sběru dat: Osobní rozhovor tazatele s respondentem
- Počet tazatelů: 208
- Výzkumný nástroj: Standardizovaný dotazník
- Počet proměnných: 249
- Výběr respondentů: Kvótní výběr
- Kvótní znaky: Kraj (NUTS 3), velikost místa bydliště, pohlaví, věk, vzdělání
- Zdroj dat pro kvótní výběr: Český statistický úřad (Sčítání lidu, domů a bytů 2011, Výběrové šetření pracovních sil 2017)
- Reprezentativita: Ekonomicky aktivní ženy ČR ve věku od 18 let
- Velikost výběru: 1 440
- Počet dotázaných: 1 281
CELKOVÁ SPOKOJENOST V OSOBNÍM, RODINNÉM A PRACOVNÍM ŽIVOTĚ
V hodnocení života i jeho jednotlivých aspektů převažuje spokojenost, která silně pozitivně koreluje se subjektivně hodnocenou životní úrovní. Spokojenost s pracovním životem rovněž převládá, je však v průměru nejnižší ze všech hodnocených aspektů života, naopak nejlépe jsou hodnoceny vztahy s přáteli. U většiny aspektů a zvláště u spokojenosti s pracovním životem se objevují významné rozdíly z hlediska profese, odvětví ekonomické činnosti, četnosti ekonomických aktivit a toho, zda hlavní ekonomická aktivita probíhá jako samostatná činnost, nebo je vykonávána v zaměstnaneckém poměru. Četné rozdíly vykazuje i úroveň nejvyššího dosaženého vzdělání nebo příjem.
DŮLEŽITOST A HODNOCENÍ VYBRANÝCH ASPEKTŮ PRÁCE
Všechny zkoumané aspekty pracovního života většina ekonomicky aktivních žen ČR pokládá za ve větší či menší míře důležité, přičemž nejdůležitějšími jsou ty, jež souvisejí se základní sociálněekonomickou funkcí práce, tedy se zajištěním stabilní obživy pro sebe a domácnost. Na prvním a třetím místě skončila samotná stabilita a výše výdělku, na druhém místě jen s malým odstupem za stabilitou výdělku bylo spravedlivé finanční ohodnocení práce. V případě hodnocení u všech dílčích položek ženy, které na měřící škále vybraly odpověď inklinující k poloze „velmi dobré“, tvořily vždy výraznou nadpoloviční většinu od 70 % výše. Naopak podíly žen, které u jednotlivých aspektů volily možnosti odpovědí na straně „velmi špatné“, zůstaly vždy hluboko pod 20 % a většina se pohybovala okolo či výrazně pod hranicí 10 %. U jednotlivých položek se vždy objevuje pozitivní korelace mezi důležitostí a spokojeností, což znamená, že ty ženy, které tyto aspekty práce pokládají za důležité, jsou s nimi v průměru i spokojenější.
CHARAKTERISTIKY PRACOVNÍHO POMĚRU A VÍCENÁSOBNÉ ÚVAZKY
90,9 % ekonomicky aktivních žen v současnosti působí v nějakém zaměstnaneckém poměru, přičemž zhruba tři ze sta zaměstnankyň mají více než jeden zaměstnanecký poměr. Asi sedmina (14,1 %) ekonomicky aktivních žen má alespoň jednu samostatně výdělečnou aktivitu. Zaměstnání se samostatně výdělečnou aktivitou propojuje 5,1 % ekonomicky aktivních žen, 9,1 % má pouze samostatnou činnost a zbytek vyvíjí svou ekonomickou aktivitu jen v zaměstnaneckém poměru. 90,6 % ekonomicky aktivních žen za svou hlavní ekonomickou aktivitu má práci v zaměstnaneckém poměru, 9,4 % tvoří ty, které jsou ve své hlavní ekonomické aktivitě samostatně činné.
ČISTÝ PŘÍJEM Z HLAVNÍHO ZAMĚSTNÁNÍ
Celkový průměr čistého příjmu deklarovaného ekonomicky aktivními ženami činí 20 336 Kč, hodnota v mediánu je 19 000 Kč. V tomto ohledu ovšem existuje velmi výrazný rozdíl mezi zaměstnankyněmi, kde průměr činil 19 795 Kč a medián byl 18 600 Kč, a samostatně činnými s průměrem 27 839 Kč a mediánem 30 000 Kč. Mezi zaměstnankyněmi pouze řídící pracovnice s průměrným příjmem 32 800 Kč a mediánem 35 000 Kč na tom jsou v průměru lépe než samostatně činní. Specialistky s průměrem 24 125 Kč a mediánem 24 000 Kč už za samostatně činnými příjmově v průměru zaostávají. Polovina nebo i více zaměstnankyň ze skupin pracovnic ve službách a prodeji, kvalifikovaných dělnic včetně pracovnic v zemědělství a lesnictví, obsluhy strojů a zařízení či montérek a pomocných a nekvalifikovaných pracovnic svým průměrným čistým měsíčním příjmem z hlavního zaměstnání nepřekročí hranici 17 000 Kč.
ODBORY NA PRACOVIŠTI
Podle vyjádření respondentek vykonávajících své hlavní zaměstnání v zaměstnaneckém poměru odborové organizace působí na více než čtvrtině (26,0 %) pracovišť, tři pětiny zaměstnankyň uvedly, že na jejich pracovišti odbory nepůsobí, a sedmina uvedla, že neví, zda odborová organizace na jejich pracovišti je, či nikoli.
CELKOVÉ HODNOCENÍ HLAVNÍHO ZAMĚSTNÁNÍ
Jako více či méně dobrou svoji práci označilo 82,3 % dotázaných žen, jako více či méně špatnou ji vnímá 6,3 % ekonomicky aktivních respondentek. Hodnocení současného hlavního zaměstnání se výrazně zlepšuje s nejvyšším stupněm dokončeného vzdělání, je lepší u samostatně činných oproti zaměstnankyním, z hlediska profese je lepší u řídících pracovnic, specialistek a technických a odborných pracovnic, horší pak u provozních pracovnic ve službách a prodeji, u řemeslnic, opravářek a kvalifikovaných dělnic včetně pracovnic v zemědělství a lesnictví, u obsluhy strojů a zařízení a zejména u pomocných a nekvalifikovaných pracovnic. Odvětvově pak lépe vychází oblast vzdělávání a školství, činnosti v oblasti nemovitostí, pronájmu strojů a přístrojů, výzkumu a vývoje, informačních technologií a poradenství, zdravotní a sociální péče nebo veterinární služby, veřejná správa, obrana a povinné sociální zabezpečení, bankovnictví, pojišťovnictví a finanční zprostředkování a stavebnictví. Horší hodnocení se v průměru objevuje v oblasti ubytování a stravování, obchodu a oprav motorových vozidel a spotřebního zboží a zpracovatelského průmyslu.
STRES V HLAVNÍM ZAMĚSTNÁNÍ
Šetření na jedenáctibodové škále od 0 = „žádný stres“ do 10 = „nesnesitelný stres“ měřilo intenzitu stresu v hlavním zaměstnání oceňovanou samotnými respondentkami. Při průměru 4,68 stres do úrovně 4, tj. na škále blíže krajní variantě „žádný stres“, vyjádřilo 44,3 % dotázaných žen, naopak hodnotu 6 a vyšší uvedlo 38,9 % žen. Nejvyšší hodnoty 9 a 10 se ovšem objevovaly pouze minimálně (3,3 %). Asi polovina (50,7 %) žen přitom úroveň pociťovaného stresu ohodnotila některou z možností v intervalu od 2 do 5, další více než třetina (35,6 %) připadá na varianty 6 až 8 a desetinu (10,4 %) tvoří možnosti 0 a 1.
CHARAKTERISTIKY SOUČASNÉHO HLAVNÍHO ZAMĚSTNÁNÍ A POCITY Z NĚJ
Většinu pracujících žen jejich práce baví a nechtěly by dělat nic jiného a rády se se svými kolegy/kolegyněmi stýkají i mimo práci. Naopak přepracování, obavy ze ztráty zaměstnání, negativní vliv práce na osobní život či stresovou komunikaci zažívá menšina pracovnic.
Drtivá většina pracujících žen má ve své práci jasně vymezenou odpovědnost, zadávané pracovní úkoly jsou jim zcela jasné a pochvalují si komunikaci s kolegy i nadřízeným.
Noční práci nikdy nevykonávají přibližně tři čtvrtiny pracujících žen, téměř dvě třetiny nemusí nikdy pracovat o nedělích a necelá polovina nikdy nepracuje v sobotu. Co se týče flexibility pracovní doby, tak více než tři čtvrtiny pracovnic si nikdy neberou den, dva volno bez oznámení předem a více než polovina nikdy nemá možnost upravit si pracovní dobu podle svých osobních potřeb. Pouze necelá polovina respondentek uvedla, že nikdy není nucena být k dispozici i mimo pracovní dobu tzv. na zavolání svému zaměstnavateli nebo zákazníkům.
OPATŘENÍ PRO USNADNĚNÍ SLADĚNÍ RODINNÉHO A PRACOVNÍHO ŽIVOTA
Nejčastěji nabízeným i využívaným opatřením k usnadnění sladění rodinných a pracovních povinností je možnost mimořádného pracovního volna pro rodinné záležitosti. Přibližně pětina pracovnic má možnost pracovat na směny, využívat pružnou pracovní dobu a je v zaměstnání podporována ve studiu či zvyšování kvalifikace. Dotázané ženy nejčastěji uváděly, že žádaly o poskytnutí neplaceného volna. Druhou nejčastější úlevu, o kterou pracující ženy žádaly svého zaměstnavatele, je posunutí začátku a konce pracovní doby. Naprostá většina z těch žen, které využívají některou z flexibilních forem práce, uvedla, že jim to výrazně usnadňuje sladění rodinného a pracovního života.
ZDRAVOTNÍ STAV, NEMOCI A PRACOVNÍ ÚRAZY
Přibližně dvě třetiny pracujících žen považují svůj zdravotní stav za velmi dobrý či dobrý, asi čtvrtina za průměrný a pouze o málo více než dvacetina za špatný či velmi špatný. S krátkodobými zdravotními problémy bojuje 14 % pracujících žen, více než pětina má dlouhodobé zdravotní problémy. Hodnocení zdravotního stavu se zhoršuje s rostoucím věkem a zlepšuje se s rostoucím vzděláním. Zdravotní úraz postihl v roce 2018 3 % pracujících žen.
Pouze pětina žen v době nemoci nikdy nechodí do práce, naopak 14 % pracovnic vždy pracuje i době, kdy jsou nemocné, a zbylé dvě třetiny tak činí alespoň někdy. Tři čtvrtiny pracujících žen se domnívají, že v případě zájmu by byly schopné vykonávat současnou práci až do důchodu.
PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ A PODMÍNKY, RIZIKOVOST PRÁCE
Téměř třetina žen je ve svém zaměstnání nucena vždy nebo téměř vždy vykonávat opakující se pohyby ruky či paže. Z dalších rizikových faktorů se pak ženy nejčastěji setkávají s prací na směny a zrakovou zátěží. Naopak pouze zhruba třetina žen se při své práci zcela vyhne práci s problémovými zákazníky, klienty či pacienty a setrvávání v únavných polohách. Nejméně často se ženy ve svém pracovním životě setkávají s prací ve výškách a s neionizujícím zářením.
Fyzicky namáhavou práci podle svých slov vykonává vždy sedmina pracovnic, dvě pětiny ji pak nevykonávají nikdy. Se stálou psychickou náročností vykonávané práce se vždy potýká čtvrtina žen a pouze necelá desetina nikdy nevykonává psychicky náročnou práci. Ekonomicky aktivní ženy poměrně často považují svoji práci za různorodou a pestrou. Pouze 6 % ekonomicky aktivních žen si myslí, že jejich práce nikdy není pestrá a různorodá. Práci v klidném a pomalém tempu vždy vykonává přibližně desetina pracovnic, nikdy pak 16 % ekonomicky aktivních žen.
ZNEVÝHODNĚNÍ ŽEN NA PRACOVNÍM TRHU A JEHO PŘÍČINY
Hlavní příčinu nižších příjmů i nižšího zastoupení žen ve vedoucích funkcích spatřují samy ženy v omezení v podobě těhotenství a péče o malé děti a také v tom, že ženy mají kvůli péči o rodinu a domácnost méně času. Naprostá většina pracujících žen naopak nevěří tomu, že by se ženy bály pracovních úspěchů, nezajímaly se o pracovní postup či kariéru nebo nebyly dostatečně schopné. Většina pracujících žen se domnívá, že ve většině oblastí na jejich pracovišti mají ženy i muži stejné šance. Pokud už ale respondentky uváděly více výhod pro jedno z pohlaví, pak výrazně častěji věřily, že ženy mají v jejich zaměstnání horší možnosti než muži. Osobní zkušenost se šikanou, diskriminací, agresivitou, násilím či dalšími negativními jevy přiznala v našem výzkumu menšina žen. Nejčastěji se přitom jednalo o nevhodné chování ze strany klientů, zákazníků, pacientů, žáků apod., kterou zažila více než pětina pracujících žen, necelá pětina pracovnic se setkala s těmito negativními projevy ze strany svého nadřízeného a 16 % pak ze strany svých spolupracovníků či kolegů.
MIMOPRACOVNÍ ČAS ŽEN, POSTAVENÍ V RODINĚ A RODINNÉ HOSPODAŘENÍ
Pouze 1 % pracujících žen netráví žádný čas péčí o svoji domácnost, přibližně pětina žen asi hodinu denně, necelé dvě pětiny 2 hodiny v průměru každý den, čtvrtina 3 hodiny denně, a sedmina stráví péčí o domácnost 4 a více hodin denně. Polovina ekonomicky aktivních žen netráví žádný čas péčí o děti či vnoučata. Pouze necelé desetině pracujících žen nezbývá žádný čas pro sebe a své záliby či koníčky, přibližně třetina pracujících žen se může svým zálibám věnovat v průměru asi hodinu denně a více než čtvrtina asi 2 hodiny každý den. Tři a více hodiny času na své záliby či koníčky si denně najdou přibližně tři z deseti pracovnic. Využívání placených služeb pro úklid domácnosti není mezi českými pracujícími ženami nijak rozšířené.
Společnou domácnost s parterem nebo manželem sdílí 69 % ekonomicky aktivních žen. Tři čtvrtiny ekonomicky aktivních žen žijících ve společné domácnosti s manželem či partnerem uvedly, že jejich domácnost je závislá na jejich příjmu i na příjmu jejich partnera/manžela. Více než dvě pětiny pracujících žen, které žijí ve společné domácnosti s manželem nebo partnerem, s ním dávají všechny peníze dohromady a každý z nich si bere tolik, kolik potřebuje. Přibližně třetina pak hospodaří tak, že část peněz dávají partneři dohromady a část si každý z nich ponechává.
ČASOVÉ NÁROKY HLAVNÍHO ZAMĚSTNÁNÍ
Ekonomicky aktivní ženy obvykle odpracují ve svém hlavním zaměstnání o málo více než 40 hodin týdně. V průměru přitom výrazně delší dobu v práci tráví ty ženy, které jsou samostatně činné, oproti ženám pracujícím v zaměstnaneckém poměru. Cestování do zaměstnání a zpět denně v průměru zabere ekonomicky aktivním ženám přibližně 42 minut, přičemž 2,5 % žen pracují z domova. Přibližně třetina žen cestováním tráví denně ne více než 20 minut, asi šestina naopak cestuje denně více než hodinu.